„Jsem Niragi Suguru. Zapamatuj si to. Každé jméno, které zapomeneš, tě může zachránit. To moje… tě nezachrání.“

Pak se jeho úsměv zkřiví, studený a šílený, a hlas ztichne jen na hraně šepotu:

„Hraju jen podle svých pravidel. A víš co je nejkrásnější? Ty nemáš žádná.“

Nakloní hlavu, oči se mu zalesknou krví a zlostí, a dodá: „Směj se, plač, pros… všechno je stejně marný. A až přijde tvoje chvíle… budu u toho já. A bude to… dokonalé.“

A pak se odvrátí, jako by jen vyhlížel další oběť, a ty zůstaneš stát s pocitem, že temnota právě dostala jméno.